Sekyra

Sekyra

Anotace Sekyra

Kategorie: Knihy, mapy / Beletrie pro dospělé / Romány, povídky, novely / Všeobecné a ostatní

Úspěšný autobiografický román o hrdinově návratu do rodné vsi a rodinné minulosti vyšel poprvé v Čs. spisovateli v roce 1966. Nové vydání vychází v rámci autorových Spisů v nakladatelství Atlantis.

Žádost o ukázku obsahu knihy

Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík

 

Narodil se v Brumově-Bylnici jako syn tesaře. V letech 1941-43 absolvoval dvouletý pracovní kurz firmy Baťa ve Zlíně, kde pak také až do roku 1946 pracoval. V roce 1946 však odmaturoval na obchodní akademii a odešel do Prahy, kde v roce 1950 absolvoval na Vysoké škole politické a sociální. Vystřídal několik profesí, ať už dělnických, vychovatelských nebo redaktorských. Člen KSČ od roku 1945 do roku 1968.
Jeho literární dráhu nastartovala v roce 1953 práce redaktora v oddělení politické literatury v nakladatelství Rudé právo, kde působil do roku 1957, později v týdeníku Beseda venkovské rodiny a od roku 1959 ve vysílání pro mládež v Československém rozhlase. Po celá 60. léta upoutával pozornost svou sociálně kritickou publicistikou. Roku 1965 nastoupil do redakce Literárních listů (později přejmenovány na Listy), nejvýznamnějšího periodika reformátorské inteligence, kde zůstal až do jejich zákazu v roce 1969. To již měl za sebou i prozaické začátky, jako například novelu Na farmě mládeže a román Rušný dům. Dnes se však za jeho skutečný vstup do literatury považuje až nonkonformní román Sekyra, která námětově čerpá z osudů Vaculíkova otce.
Je i uznávaným autorem celé řady fejetonů, v nichž po svém navázal na českou fejetonistickou tradici a žánr fejetonu přetvořil na útvar o poznání útočnější a kritičtější.
Na IV. sjezdu čs. spisovatelů v červnu 1967 prohlásil, že „za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka" (na tu dobu velice odvážný výrok), za což byl vyloučen z KSČ. Kromě Dvou tisíc slov se podepsal i pod Chartu 77.
Je otcem novináře Ondřeje Vaculíka.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk_Vacul%C3%ADk